„Babička si na pláži rozřízla nohu a řekla, že na zmrzlinu se nejde. Pak přišla pětiletá holčička s náplastí… a během pár vteřin našla řešení, které dospělé ani nenapadlo.“
Byli na pláži, bylo takové to obyčejné prázdninové odpoledne, kdy se děti těší na zmrzlinu, dospělí balí věci a v hlavě už se plánuje, kam se půjde dál.
Jenže babička si na pláži rozřízla chodidlo o mušli a řekla: „Děti, já jsem si tady rozřízla nohu, tak teď asi nemůžeme jít na tu zmrzlinu, co jsme si naplánovali.“
A teď si představte tu situaci.
Dospělý řekne, že je problém. Dítě se může rozplakat, začít protestovat, čekat, až dospělí všechno vyřeší, nebo se prostě smířit s tím, že zmrzlina nebude.
Jenže tahle holčička přišla a úplně normálně řekla: „Musíš náplast. Podám.“
Šla k babičce do tašky. Babička ani nevěděla, že si všimla, že tam má lékárničku. Holčička ji vytáhla, našla náplast, takovou tu hezkou barevnou s obrázky, a dala ji babičce. Už ji dokonce začala rozbalovat, že jí nalepí.
Babička jen koukala.
Pak holčička řekla: „No, já chci jít na tu zmrzlinu. Půjde děda.“
A šla za dědou: „Babička nemůže, babička musí ležet na lehátku, a ty bys, dědo, s náma zašel pro tu zmrzlinu.“
Dítě se samostatnosti, sebevědomí a schopnosti zvládat běžné situace neučí až ve škole. Učí se to už odmalička...
Jmenuji se Renata Křivánková a stejně jako VY chci, aby děti…
… vyrůstaly v lásce
… cítily se viděné, přijaté a v bezpečí
… zvládaly své emoce, i když zrovna nedostanou to, co chtějí
… dokázaly říct, co potřebují, ale zároveň respektovaly druhé
… vyrostly v sebevědomé, samostatné a emočně vyrovnané lidi
„Starší kluk mu otočil batoh tak, že se z něj nemohl dostat. On se nerozbrečel. Jen se na něj podíval a řekl: Přetoč mi to zpátky.“
Když mi můj syn Kryštof vyprávěl o starším klukovi, který před školou menším dětem otáčel batohy dopředu tak, že se z nich nemohly dostat, všiml si jedné věci.
Většina dětí se rozbrečela. Sedly si na zadek a nemohly se z toho dostat.
„Mami, a pak tam byl jeden chlapeček, co chodil k vám do školky,“ řekl Kryštof. „A když mu ten kluk přetočil batoh, tak se na něj podíval a úplně klidně řekl: Přetoč mi to zpátky.“ A ten starší kluk to udělal.
Právě v tento moment se pozná, zda má dítě správně nastavené hranice od okolí, ale i k sobě samotnému.
Montessori není jen o dřevěných pomůckách. Je to cesta, jak dítě vést k přirozenému sebevědomí bez arogance, k přijetí sebe i druhých a k samostatnosti, díky které se v životě neztratí.
„Celá třída seděla a nikdo se nezeptal. Pak jedna žačka zvedla ruku a řekla: Paní profesorko, můžete nám to vysvětlit znovu? My jsme to nepochopili.“
Tato žačka, o které vám teď chci vyprávět, chodila do Montessori základky a potom přešla na gympl. Jednou jim učitelka chemie vysvětlovala nějakou složitou látku a bylo vidět, že tomu žáci ve třídě vůbec nerozumí.
Jenže všichni seděli potichu.
Ne proto, že by to chápali.
Ale protože byli zvyklí, že když se žák ve škole ozve a řekne: „Já tomu nerozumím“, často místo pomoci uslyší něco jako: „Jak to? Určitě jste nedávali pozor. Tak si to nastudujte doma a přístí hodinu si dáme test.“
Ale tato žačka udělala něco, co jí přišlo úplně normální.
Zvedla ruku a řekla: „Paní profesorko, můžete nám to prosím vysvětlit znovu? My jsme to vůbec nepochopili.“
A právě v ten moment se pozná, jestli dítě vnímá chybu jako selhání… nebo jako běžnou součást učení.
Protože Montessori dítě se neučí jen pracovat s pomůckami. Učí se, že když něčemu nerozumí, nemusí se schovat, ztuhnout nebo čekat, až to za něj někdo vyřeší. Může se zeptat. Může si říct o pomoc. Může situaci aktivně řešit.
A tohle je podle mě jeden z největších darů do života.
Právě proto vznikl MONTESSORI seminář „Jak vychovat dítě, které si poradí“ pro rodiče 21. století
- Ukáže vám, jak dítě vést s láskou, ale ne bez hranic.
- Pomůže vám pochopit, proč dětský pláč neznamená, že musíte pokaždé ustoupit.
- Dá vám jiný pohled na běžné situace, kdy dítě vzdoruje, nechce odejít, trvá na svém nebo se rozpláče kvůli zdánlivé maličkosti.
- Ukáže vám, jak v dítěti budovat sebevědomí, samostatnost a emoční jistotu už od prvních let, které naprosto formují jeho schopnosti a osobnost.
- Pomůže vám vidět Montessori ne jako „dřevěné pomůcky“, ale jako praktickou cestu, díky které se dítě učí zvládat emoce, respektovat hranice a neztratit se v životě.
- A zároveň vám přirozeně otevře cestu k našim Montessori pracovnám, kde může dítě tyto principy zažívat dál v praxi - v klidném připraveném prostředí, mezi dalšími dětmi a pod vedením zkušených průvodců.
